Prcek

Ráchel, toto je jméno, které dostala od Druhé šance pro kavalíra. Je to jedna ze sedmi statečných, kterou dovezli někde od Hodonína.  Původně k nám do dočasné péče ani jít neměla, ale byl to osud. Doma jí říkame prcek, protože je fakt maličkatá, cca 4kg má.

 

 

Po smrti Cristelky jsem hned volala do Druhé šance, že nám zůstala jen Caliope a ta je smutná, jestli náhodou nebudou potřebovat dočasku. Prý zrovna jo, ale mají málo lidí, jestli bych si nemohla vzít dvě. A vlastně, proč ne. Místa tu máme dost. Sice jsme vždy mívali v dočasce jen jednu holčičku, ale zkusíme dvě, jestli to půjde. 

 

V den D jsme měli sraz u pana doktora Dvořáka v Tišnově. Trošku zmatek, protože Druhé šanci neplánovaně přibyly další 2 fenečky, pro které neměli zajištěné dočasky. No, není to moje starost.. beru si dvě.. Po kontrole celkového stavu, sonu, načipování, odblešení a odčervení jsme sbalili všechny přepravky a vydali se k Heleně, že ještě uděláme nejnutnější úpravu fasády, jakože drápky, ostříhat dredy. Na místě jsme všechny zvířátka vypustili z přepravek a v tom se to stalo. Uviděla jsem maličkatou, totálně psychicky vyřízenou trikolorku. Navíc mi hrozně připoměla Myšku (maličkatou a bojácnou TR, kterou jsme měli v dočasce před x lety a kterou jsme si skoro nechali a do dneška litujeme, že jsme se nakonec rozhodli ji poslat dál). "Tři? To neee... neříkej to nahlas Petro... už se stalo. Zavolám Davidovi, je to velké rozhodnutí." A v duchu doufám, že to David zatrhne, že aspoň jeden z nás bude mít rozum. No, nemá. "Takže holky, beru i tu TR" :D

 

Prcek se bojí i teď, po téměř 3 týdnech, co je u nás. Ale už je to daleko lepší. Zezačátku se k ní nikdo nesměl přiblížit. Sáhnout na ni, to bylo sci-fi. Piškotek neznala. Braní si z ruky neznala. Tohle už teď zvládá, to pochopila docela rychle. Je to torpédo, je vidět, že je ještě mladá a tady na zahradě, na trávě, se jí vrátila chuť do života. 

 

Jen ve stručnosti, vždy si beru fenky do dočasky s tím, že u nás je to jen na chvíli a snažím se k nim příliš nepřilnout. I když je to těžké. Nechat si Prcka je rozhodnutí Davidovo, já to respektuji a vlastně jsem i ráda. Je tak roztomilá.. ale bude to ještě hoooodně práce. Jestli z ní někdy bude normální pejsek, to se teprve uvidí. Myslím, že částečně to v nich vždy zůstane. Člověk nikdy neví, co si prožili :(